Hasička tělem i duší: Renata Šimíková o životě v plamenech, dobrovolnictví
Rozhovor vedla Zita Václavíková pro pořad Se Zitou vážně i nevážně
Když se řekne hasič, většina lidí si představí muže v přilbě. Renata Šimíková tuhle představu boří už přes třicet let. Starostka Sboru dobrovolných hasičů v Chrastavě, bývalá krajská starostka a náměstkyně krajského sdružení – a k tomu žena, která v neděli trénuje, v pondělí jedná a v sobotu soutěží. Zkrátka žena, která žije hasičstvím sedm dní v týdnu.
Zita Václavíková: Renato, ty nepocházíš přímo z Chrastavy, že?
Renata Šimíková: Jsem taková naplavenina – ale naplavenina, která tady žije víc jak dvacet let. Pocházím z Machnína, takže to je opravdu kousíček. Do základní školy jsem tam chodila jenom do páté třídy, protože je to malá vesnička a třídy byly spojené. Od páté třídy jsem začala chodit sem do Chrastavy na náměstí. Takže už jako dítě jsem vlastně patřila mezi Chrastaváky.
ZV: A k hasičům – jak ses k nim dostala? Vedli tě k tomu rodiče?
RŠ: Pocházím z hasičské rodiny, takže jak se říká, jde to po generacích. Tatínek byl hasič a velitel, měla jsem hasičské bratry, maminka – úplně všichni. Vyrůstala jsem v tom, takže bylo dáno, že v tom budu pokračovat. Hasičkou jsem od roku 1993, takže už více jak třicet let. Tehdy mi bylo nějakých devatenáct, dvacet let.
ZV: A když ses přestěhovala do Chrastavy, přestoupila jsi i sem k hasičům?
RŠ: Přesně tak. Bydlím kousíček od hasičárny a vídala jsem tam ženy vždycky běhat. V Machníně to bylo malé, tak jsem si řekla, že se na ně půjdu podívat. No a od roku 2014 jsem u hasičů tady v Chrastavě. Nejdřív jsem vedla ženy, pak jsem se dostala do výboru a nakonec tady starostuji dobrovolným hasičům.
ZV: Studovala jsi i nějakou školu s hasičským zaměřením?
RŠ: Ne, studovala jsem klasickou ekonomickou střední školu. Myslela jsem, že budu dělat účetnictví nebo pracovat v nějaké firmě. Jenže jednou hledali administrativní pracovnici na Okresní sdružení hasičů. Měla jsem menší děti a pracovní doba tam byla dobrá, tak jsem se přihlásila. Od roku 2010 jsem tam pracovala jako administrativní pracovnice. A bylo to i moje srdeční záležitost.
ZV: A pak přišel velký kariérní skok – stala ses krajskou starostkou?
RŠ: Ano. V roce 2015 mě vlastně přeskočili přes okresní starostku a zvolili mě rovnou krajskou starostkou. Tu funkci jsem vykonávala pět let. Pak to po mně převzala paní Jiřina Brychcí, se kterou spolupracuji dodnes – dělám jí náměstkyni krajského sdružení. A pak jsem si říkala: když jsem zvládla krajskou starostku, zkusím tu okresní. Teď jedu druhé volební období a letos jsem byla zvolena znovu.
ZV: Jak dlouhé je volební období?
RŠ: Pětileté. Akorát kvůli covidu jsme museli všechna shromáždění prodloužit, takže se nám termíny trochu posunuly. Místo hezkých kulatých čísel – patnáct, dvacet, dvacet pět – teď máme volby třeba v roce 2026, pak 2031. Trochu složitější na zapamatování.
ZV: Pojďme k Chrastavě. Co vlastně děláte jako dobrovolní hasiči – mluvím o sboru, ne o jednotce?
RŠ: My to moc nerozdělujeme, jsme jedna velká parta. Ale hlavně – vedeme děti. Náš sbor má více jak osmdesát členů a z toho zhruba čtyřicet jsou mladí hasiči od tří do osmnácti let. Máme jak sportovní, tak vzdělávací činnost. Běháme v halách, děláme takzvané TFA – těžký hasič – kde i ti nejmenší běhají s dýchacími přístroji a plní úkoly. Tyhle maličké děti od tří do šesti let vyhrávají na každé soutěži medaili nebo dáreček. Je to roztomilé.
ZV: Kolik dětí máš celkem v okrese?
RŠ: V celém okrese mám kolem pěti tisíc členů a z toho je tisíc dvě stě dětí od tří do osmnácti let. A hasičský sport je v tom fantastický – jak je všestranný. Děti se nejen sportují, ale i vzdělávají. To je prostě skvělé.
ZV: A ženy? Vím, že máte úžasný tým.
RŠ: Ženy fungují skvěle! Teď zrovna máme v neděli nácvik, chystáme se na soutěž do Dolního Sedla – ta je vyhlášená, krásná atmosféra. Pak jezdíme i na takzvaného předvánočního kapra, což je soutěž na závěr sezóny, kterou pořádám jako okresní sdružení. Je to poděkování sborům za celý rok soutěžení. A kapr v kádi, když je nula nebo i minus – to je taková sranda soutěž.
ZV: Pracuješ tedy opravdu sedm dní v týdnu?
RŠ: Přesně. Vše pro hasiče. Ženy, co soutěží, zároveň vedou děti. Každá sobota je nějaká soutěž. Teď dáváme soutěže i do nedělí, protože to jinak nejde obsáhnout.
ZV: Co obnáší funkce okresní starostky? Někteří si asi myslí, že tam jen pijete kávu…
RŠ: (smích) Někteří si to myslí, ale ti, kdo se mnou spolupracují, vědí, co to obnáší. Máme jednání výkonného výboru, různé odborné rady – radu mládeže, prevence, represe. Pořádáme soutěž PO očima dětí, kde děti kreslí obrázky, píší nebo natáčejí videa. A naši zástupci se dostávají až do republikového kola. Letos se vyhodnocení konalo na Jablonsku a měli jsme tam své zástupce z okresu – to bylo skvělé.
ZV: Letos jste pořádali i velkou akci – mistrovství v požárním sportu?
RŠ: Ano, to byl opravdu hektický půlrok. Mistrovství v požárním sportu dorostu se konalo na stadionu v Liberci, protože potřebujeme velký stadion pro štafety čtyřikrát sto metrů. Přípravy probíhaly od pátku, samotná soutěž byla sobota, neděle, pondělí – rozdělená na jednotlivce i družstva. Byl to opravdu velký záhul. Ale všechno dopadlo dobře, všem se to líbilo.
ZV: A to vedro…
RŠ: Vyšlo až moc! Ráno v osm hodin bylo třicet čtyři stupňů. Divili se nám, že tu soutěž vůbec pořádáme, protože spousta lidí různé akce odříkávala. Ale takhle megalomanskou akci nejde posunout – stadion je zamluvený, příprava je obrovská. Pitný režim tam byl zajištěný, zázemí skvělé, velká tribuna. Nakonec to bylo super.
ZV: A přes všechno toto nasazení jdeš letos i do komunálních voleb. Proč?
RŠ: Říkala jsem si, že nepůjdu – ale nakonec jsem se rozhodla pro třetí volební období. Nejsem sice rodilá Chrastavanda, ale žiju tady více jak dvacet let a není mi lhostejné, kde žiji. Chrastavu mám ráda, vidím, jak se zvelebuje, a chci být součástí toho zvelebování. Z pozice starostky hasičů bych chtěla pokračovat ve spolupráci s městem. Připravujeme pálení čarodějnic, rozjeli jsme znovu dětský den – příští rok bude třetí ročník, datum už máme, téma ale neprozradím. A pouť, slavnosti. Ta práce je a já chci v ní pokračovat.
ZV: Hasiči jsou základem veřejného dění v každé obci. Za to vám patří obrovský dík.
RŠ: Děkujeme moc. Je to pravda – hasiči jsou vždycky, i tam, kde žádný jiný spolek není.
Renata Šimíková je starostkou Sboru dobrovolných hasičů v Chrastavě, náměstkyní Krajského sdružení hasičů Libereckého kraje a okresní starostkou hasičů na Liberecku. Hasičkou je od roku 1993.