Se Zitou vážně i nevážně 3. díl

Z volebního programu – Doprava, bydlení, daně, poplatky, kultura, zábava… A na závěr vlkodavové.

Poslechněte si neformální rozhovor mezi dlouholetými kolegy a přáteli. Zita Václavíková (bývalá místostarostka Chrastavy a současná radní) zpovídá lídra Starostů pro Chrastavu pro komunální volby 2026, stávajícího starostu Chrastavy a senátora Michaela Canova.

Zita Václavíková:

Michaeli, pojďme začít dopravou. V Chrastavě se teď dějí velké věci. Jaká je situace?

Michael Canov:

Záleží, jestli mluvíme o veřejné dopravě, nebo o dopravě obecně. Když začnu veřejnou dopravou, tak si dobře pamatuju dobu, kdy vznikla představa, že se lidé z okolních obcí budou svážet na vlakové nádraží a odtud pokračovat do Liberce. Někde to možná smysl dává, ale v případě Chrastavy to byl naprostý nesmysl.

Naštěstí se tehdy ukázalo, že takový model tady fungovat nebude, a dnes si myslím, že spojení z Chrastavy do Liberce je zajištěné dobře. Spojů je dostatek, část z nich zajíždí i k vlakovému nádraží, takže obyvatelé mají možnost volby.

Zita Václavíková:

A co okrajové části města?

Michael Canov:

Pro nás je důležité, aby doprava fungovala i do Andělské Hory a Vítkova. Na tyto linky město přispívá nad rámec základní dopravní obslužnosti. Velkou radost mám z toho, že se podařilo zavést dopravu až na Náves do Andělské Hory. Dříve tam autobusy vůbec nejezdily a lidé museli docházet až do Chrastavy.

Nebyla to jednoduchá věc. Velkým problémem byl přejezd přes koleje, kde nízká auta i autobusy škrtaly podvozkem. Dokonce hrozilo, že bude zastávka zrušena. Nakonec se ale podařilo silnici upravit speciální technologií tak, aby tam provoz mohl bezpečně zůstat zachován. To považuju za důležité vítězství.

Zita Václavíková:

Jsou ale místa, kam veřejná doprava stále nejezdí.

Michael Canov:

Ano, to je pravda. Například na Výskot nebo na Vysokou autobus nejezdí a za současného počtu obyvatel to ani není reálné. Pokud by se situace někdy změnila, může se o tom znovu jednat, ale teď by to nedávalo smysl.

Zita Václavíková:

Zlepšila se i železniční doprava?

Michael Canov:

Určitě ano. Vlaky jezdí častěji a pro lidi, kteří bydlí poblíž nádraží, je to dobrá alternativa jak směrem do Liberce, tak na druhou stranu do Žitavy. Velkým tématem je i spojení přes Polsko. Koleje jsou opravené a teď bude důležité, zda se podaří dotáhnout i zastávku na polské straně. Pro místní obyvatele by to bylo velmi přínosné.

Zita Václavíková:

Když se přesuneme od veřejné dopravy k silnicím, co považuješ za největší posun?

Michael Canov:

Za zásadní věc považuju přeložku dopravy ve městě. To byl dlouhý a těžký boj. Trvalo roky, než se podařilo prosadit jednotlivé etapy, a odpor byl obrovský. Dnes ale podle mě nikdo nepochybuje, jak důležitá tahle stavba byla.

Odlehčila středu města, zlepšila průjezdnost a ukázala svůj význam i ve chvílích, kdy se opravují jiné části komunikací. Bez přeložky by dnes byla doprava v Chrastavě výrazně složitější. Navíc se díky ní podařilo lépe vymezit centrum města i prostor pro akce, jako jsou Chrastavské slavnosti.

Zita Václavíková:

Ty na tu dobu často vzpomínáš i kvůli tomu, jak složité bylo prosadit už úplný začátek celé akce.

Michael Canov:

Ano, protože to byl opravdu boj. Muselo se jednat s institucemi, vykupovat potřebné části, hledat řešení tam, kde jiní tvrdili, že to nejde. Mně na tom dodnes zůstává v paměti hlavně to, že když se chce, tak se i zdánlivě zablokovaná věc může pohnout dopředu.

Zita Václavíková:

Ve městě se teď hodně mluví i o kruhovém objezdu v Nádražní ulici. Kdy bude hotový?

Michael Canov:

Podle harmonogramu by měl být hotový v nejbližší době. Práce postupují a věřím, že Nádražní ulice bude znovu plně průjezdná co nejdřív. Velkou komplikací byl Jílový potok, který pod touto částí města vede. Mnoho lidí ani netušilo, kudy vlastně pokračuje, protože je desítky let zakrytý.

Právě kvůli němu bylo potřeba řadu věcí upravit, a dokonce se kvůli němu měnil i projekt výstavby Lidlu. Ukázalo se tak, že i stavba, která na první pohled vypadá jednoduše, může být technicky velmi složitá.

Zita Václavíková:

K dopravě patří i parkování, což je ve městech vždy citlivé téma.

Michael Canov:

To bezesporu. Největší tlak je dlouhodobě na Střeleckém vrchu. Snažíme se parkovací místa postupně přidávat, ale nechceme zároveň proměnit celé sídliště v jedno velké parkoviště. Je potřeba hledat rovnováhu mezi potřebou parkování a kvalitou života.

Další místa teď vznikají například v prostoru za domem číslo 715. Je to ale nekonečný proces. Jakmile se někde parkování vybuduje, často se zároveň objeví nové výhrady. To je realita ve všech městech.

Zita Václavíková:

A co průjezdnost sídliště? To se vrací opakovaně.

Michael Canov:

Ano, to je téma, které mě stále trápí. Bylo by ideální, kdyby bylo sídliště průjezdnější, ale naráží to na bezpečnost chodců i na technické limity celého prostoru. V odpoledních hodinách je tam doprava složitá a vracení aut situaci nepomáhá. Zatím se ale nepodařilo najít řešení, které by bylo rozumné a zároveň bezpečné.

Zita Václavíková:

Pojďme k městským objektům a bydlení. Co město v této oblasti řeší?

Michael Canov:

Péče o městské objekty je v podstatě nikdy nekončící práce. Škola má více budov, jsou tu školky, zdravotní středisko, kino, muzeum, Centrum volnočasových aktivit i další objekty. Udržet je v dobrém stavu znamená průběžně investovat a opravovat.

Velkou radost mám z proměny Centra volnočasových aktivit. Tam se po letech podařilo vrátit objektu podobu, kterou jsme si přáli už dávno — tedy výraznější členění fasády a zvýraznění ozdobných prvků. Je dobře, že se nakonec ukázalo, že to byla správná cesta.

Zita Václavíková:

Samostatnou kapitolou je Fiedrichův dům.

Michael Canov:

Přesně tak. To je pro Chrastavu mimořádně cenný objekt. Rekonstrukce probíhá postupně a velmi pečlivě. Objevily se tam navíc i zajímavé historické prvky, například černá kuchyně. Je to práce na delší dobu, ale výsledkem by měl být dům, který bude skutečnou chloubou města.

Zita Václavíková:

A bydlení? To je pro mladé lidi jedno z klíčových témat.

Michael Canov:

Bydlení je složitější. Město má vlastní byty a snaží se s nimi hospodařit tak, aby pomáhaly i profesím, které jsou pro chod města důležité — například lékařům, učitelům nebo policistům. To mi připadá logické.

Pokud jde o novou výstavbu, tam narážíme na majetkové vztahy, sítě, povolovací procesy i odpor části obyvatel. Některé lokality se připravují, některé se posouvají pomaleji, než bychom si přáli. Ale pracuje se na tom.

Zita Václavíková:

Ty často zdůrazňuješ, že program musí být splnitelný, ne jen líbivý.

Michael Canov:

Na tom mi záleží hodně. Není problém napsat do programu cokoliv, ale důležité je, jestli je to technicky, administrativně a finančně reálné. My jsme si po minulém období poctivě vyhodnotili, co se podařilo splnit a co ne. A právě to je podle mě férový přístup k voličům.

Lidé by měli sledovat nejen to, co kdo slibuje, ale i to, co má za sebou. Program nemá být seznam přání. Má to být seznam věcí, které mají šanci skutečně vzniknout.

Zita Václavíková:

Dotkli jste se také tématu městských financí a místních poplatků.

Michael Canov:

Ano, a je fér o tom mluvit otevřeně. Ne všechna rozhodnutí jsou populární, ale někdy dávají smysl jako celek. Typickým příkladem je nastavení daně z nemovitých věcí a poplatku za odpady. Snažíme se, aby většina obyvatel ve výsledku nezaplatila víc, a zároveň aby město mělo dostatek prostředků na investice a rozvoj.

Bez vlastních příjmů se město prostě neobejde. Pokud chceme opravovat silnice, městské budovy, sportoviště nebo připravovat další projekty, musíme mít z čeho.

Zita Václavíková:

Jedním z projektů, o kterých se mluví, je i další rozvoj koupaliště.

Michael Canov:

Ano, chceme pokračovat druhou etapou. Po povodních tam byly velké problémy s kvalitou vody a dlouho se hledalo řešení. Nakonec se ukázalo, že současná podoba s nerezovým bazénem byla správná volba.

Dalším krokem by mělo být rozšíření možností pro návštěvníky tak, aby koupaliště lépe sloužilo dětem i dospělým, kteří si chtějí zaplavat. V létě je zájem velký a je vidět, že to lidé oceňují.

Zita Václavíková:

Na závěr jsem se snažila představit nejen témata, ale i tebe samotného. Chceš na konec říct něco posluchačům a čtenářům?

Michael Canov:

Já hlavně děkuju za pozornost i za pozvání. A když už se pořad jmenuje Se Zitou vážně i nevážně, tak přidám i něco odlehčeného. Já jsem opravdu Michael, ne Michal — a kdysi jsme dokonce usilovali o to, aby se jméno Michael dostalo do kalendáře. To se nakonec povedlo, takže dnes má svátek i Michael.

A když už jsme u osobnější roviny, chtěl bych říct pár slov i o Zitě. Naše spolupráce totiž není jen záležitostí posledních let. Zita se v Chrastavě dlouhodobě věnovala kultuře, vedla společenský klub a stála u mnoha akcí, které si lidé s městem spojují dodnes. Málokdo také ví, že dříve pracovala na letišti a nějaký čas žila v Liberci. A pamětníci si možná vybaví ještě jednu její nezaměnitelnou kapitolu — dva vlkodavy, které měla doma. Byli to opravdu impozantní psi a když někdo šel kolem, často vyskočili na vrata tak, že pořádně vyděsili kolemjdoucí. I tohle k Zitě svého času neodmyslitelně patřilo a dnes je to spíš úsměvná vzpomínka, která do našeho povídání „vážně i nevážně“ krásně zapadá.

Zita Václavíková:

Michaeli, děkuji za rozhovor. Přeji ti hodně pracovních i osobních úspěchů a ať se Chrastavě dál dobře daří.

Michael Canov:

Děkuju. A všem přeju, ať se nám v Chrastavě hezky žije — vždyť je to náš domov.